Komisař pro energetiku Dan Jørgensen v úterý po jednání s rafinérským průmyslem řekl, že Komise bude pracovat na tom, aby v Evropě vznikalo víc paliva. „Budeme usilovat o to, abychom zvýšili výrobu v rafinérských provozech v Evropě, protože v konečném důsledku potřebujeme snížit ceny paliv,“ uvedl podle tiskové zprávy Komise.

Šlo o první takzvaný dialog na vysoké úrovni s rafinérským sektorem. Vedle Jørgensena mu předsedal komisař pro obranu Andrius Kubilius a u stolu seděla i NATO. „Obrana bez paliva není možná,“ řekl Kubilius podle stejné zprávy.

Další kolo má podle Euronews přijít na začátku roku 2027. Komise zároveň s průmyslem pracuje na společné strategii, kterou zmiňuje i v tiskové zprávě.

Komise zároveň popsala, proč to řeší. Evropské rafinérie podle ní dodávají zhruba 70 procent leteckého paliva a 85 procent nafty, kterou Evropa spotřebuje. Více než 90 procent dopravy na světě přitom stojí na ropě.

Za dvacet let skončila čtvrtina rafinérií a kapacita klesla o desetinu

Podle Komise se za posledních dvacet let zavřela zhruba čtvrtina rafinérií v EU a celková kapacita klesla přibližně o deset procent. Největší kapacitu v Unii přitom drží Německo, Itálie, Španělsko, Nizozemsko, Francie a Belgie.

Jørgensen to označil za varování. „Musíme tento trend zvrátit a zajistit, abychom v Evropě měli přiměřenou a flexibilní rafinérskou kapacitu. Dnes i do budoucna. Nejde jen o otázku ekonomické konkurenceschopnosti, je to i otázka bezpečnosti,“ řekl novinářům podle Euronews.

Komise zatím neříká, že by chtěla stavět nové rafinérie. Podle Euronews neupřesnila, zda půjde o obnovu zavřených provozů, rozšíření stávajících, nebo investice do nových. Bezprostředně se soustředí na to, jak dostat víc paliva z toho, co v Evropě už stojí.

Důvod je čas. Nová rafinérie potřebuje roky od investice po povolení, zvýšit výkon stávající jde rychleji. Průmysl Komisi předložil vlastní návrhy, které teď Brusel prověřuje.

Rafinérie zavíraly vysoké náklady na energie, konkurence větších závodů v zahraničí a dlouhodobý výhled na klesající poptávku po klasických palivech, jak se doprava elektrifikuje. Popisuje to Euronews s odvoláním na Komisi.

Rafinérská kapacita v EU klesla od roku 2009 o 167,6 milionu tun

Čísla o kapacitě zveřejnila asociace FuelsEurope ve statistické zprávě za rok 2026, data platí ke konci loňského roku. V EU, Británii, Norsku a Švýcarsku fungovalo 72 velkých rafinérií s kapacitou 625,4 milionu tun ropy ročně. Jen v EU to bylo 66 rafinérií s 567,4 milionu tun.

Proti roku 2009 to je podle stejné zprávy pokles o 167,6 milionu tun. Podle našeho výpočtu jde o 21,1 procenta kapacity. Za loňský rok se zavřely dvě rafinérie, obě v Británii, a kapacita klesla o zhruba 13 milionů tun.

Čísla Komise a asociace se liší v období i v metodě. Komise mluví o dvaceti letech a deseti procentech, FuelsEurope o poklesu od roku 2009 o pětinu. V článku proto používáme údaj Komise tam, kde citujeme Komisi, a údaj asociace tam, kde jde o statistiku průmyslu.

Nafta chybí nejvíc, protože se nedá nahradit benzinem

Nejde jen o ropu. Podle sdělení AccelerateEU se zhruba 40 procent leteckého paliva spotřebovaného v EU dováží a přibližně polovina těchto dovozů prochází Hormuzským průlivem. Ten je od války na Blízkém východě rizikovou trasou. Podle Euronews tam na konci října hořely tankery.

„Bezpečnost dodávek ropy a bezpečnost dodávek rafinovaných produktů jsou dvě různé věci. Ropa nemůže nahradit naftu nebo letecké palivo bez vhodné zpracovatelské kapacity,“ píše se v dokumentu šesti zemí pro jednání ministrů energetiky 29. října.

Podepsaly ho Bulharsko, Česko, Maďarsko, Itálie, Polsko a Slovensko. Žádají dlouhodobou strategii, která by počítala s geografickým rozložením kapacit, s vojenskými potřebami a s výjimkami pro infrastrukturu dvojího užití. Zmiňují i riziko, že se výroba přestěhuje mimo EU.

Rozdíl mezi benzinem a naftou je zásadní. Benzinu Evropa vyrábí víc, než spotřebuje, u nafty a leteckého paliva je závislá na čistém dovozu, popsal pro ČTK analytik XTB Jiří Tyleček.

Podle Mezinárodní agentury pro energii zůstane trh s naftou napjatý do značné části roku 2027. Na její nejnovější odhady se odvolává Komise.

Cena ropy to už ukazuje. Severomořská ropa Brent uzavřela páteční obchodování na 117,64 dolaru za barel, nejvýš od konce dubna, napsala agentura TASR s odvoláním na Reuters a Bloomberg. Za říjen přidala 13,6 procenta.

Česko má dvě rafinérie, naftu ale dováží ze 42 procent

Tuzemské rafinérie v Litvínově a Kralupech patří Orlen Unipetrolu. Podle výroční zprávy firmy mají kapacitu 8,7 milionu tun ropy ročně, loni zpracovaly 7,0 milionu tun. Asociace Concawe uvádí pro Česko 7,9 milionu tun, rozdíl je daný metodikou a tím, co se do kapacity počítá.

Zásadní je, co z toho vyjde. Spotřeba pohonných hmot v Česku byla loni 8,926 miliardy litrů, z toho nafta 6,502 miliardy, tedy 73 procent. Vyplývá to z dat ČAPPO.

Dovoz loni pokryl 42 procent spotřeby nafty. U benzinu jsou tuzemské rafinérie soběstačné. Právě nafta je přitom podle analytiků největší problém evropského trhu s palivy.

Ropa do Česka teď teče hlavně západní cestou. Loni ji z 92,3 procenta přivedl systém IKL a TAL, jen 7,7 procenta šlo ropovodem Družba, uvádí Ministerstvo průmyslu a obchodu. Z Ruska pocházelo 527 tisíc tun, tedy 7,7 procenta dovozu.

Od března 2025 přitom MERO zásobuje Česko výhradně západní trasou přes TAL a IKL. Vyplývá to z výroční zprávy státního přepravce. Ropovod Družba zůstává funkční, ale k pravidelné přepravě se nepoužívá.

Paradox je v tom, že Česko má kapacitu i náhradu ruské ropy, ale nedostatek rafinérských kapacit v EU ho zasahuje přes trh s hotovými produkty, ne přes surovinu. Když v Evropě chybí nafta, dováží se dražší hotový produkt.

Nafta stojí 47,51 koruny, meziročně o 14,52 koruny víc

V týdnu od 26. října do 1. listopadu stál litr nafty v Česku průměrně 47,51 koruny, benzin Natural 95 pak 43,82 koruny. Nafta je o 14,52 koruny dražší než před rokem, benzin o 9,60 koruny. Data zveřejnil ČSÚ.

Padesátilitrová nádrž nafty tak vyjde na 2 376 korun. Před rokem vyšla podle stejného zdroje na 1 660 korun, rozdíl je 716 korun za jedno tankování.

Vláda ceny drží stropem. Od 31. října do 2. listopadu platí maximum 49,45 koruny za litr nafty a 43,87 koruny za litr benzinu, vyplývá z Cenového věstníku 114/2026. Regulace potrvá do 30. listopadu.

Stát zároveň zavedl mimořádnou daň z růstu rafinérských marží. Sazba je 50 procent z nárůstu hrubé marže proti roku 2025 a platí pro roky 2026 a 2027. Podle ministerstva financí má vynést přibližně 5,5 miliardy korun.

Sněmovna návrh poslala do druhého čtení, rozpočtový výbor ho projednal 29. října. Další projednání je možné od 13. listopadu, ukazuje sněmovní tisk 311.

Orlen Unipetrol daň kritizuje. Podle generálního ředitele Mariusze Wnuka je retroaktivní, míří na jedinou firmu a peníze budou chybět na modernizaci. „Každá miliarda odvedená na mimořádné dani bude chybět při financování modernizace rafinérií,“ řekl podle ČTK.

Firma loni vykázala čistou ztrátu, po opravných položkách dosáhla rekordních téměř 47 miliard korun.

Marže na naftě byla v září rekordní, 95 dolarů za barel

Rafinérská marže není totéž co cena ropy. Je to rozdíl mezi cenou, za kterou rafinérie ropu koupí, a cenou, za kterou prodá hotový produkt. Když tento rozdíl roste, zdražuje nafta i při klidné ceně ropy.

Ve středu 23. září vystoupala prémie evropského plynového oleje, tedy suroviny pro naftu, vůči Brentu na zhruba 95 dolarů za barel. Podle Novinek s odvoláním na ČTK šlo o rekordní úroveň.

Při kurzu 21,81 koruny za dolar, který zveřejnila ČNB ke 30. říjnu, to je kolem 2 070 korun na barel. Na litr nafty to dělá asi 13 korun jen na této části marže. Je to náš přepočet, ne údaj z trhu.

Komise v dokumentu AccelerateEU uvádí, že od května mapuje evropské rafinérské kapacity a připravuje takzvanou observatoř paliv. Ta má dávat přehled o tom, kde a kolik paliva v Evropě vzniká, včetně vojenských zásob.

Politická rovina je přitom ostřejší než ta věcná. Jørgensenův obrat je terčem kritiky českých komentátorů, kteří ho čtou jako důkaz, že Green Deal narazil.

Zástupce šéfredaktora Aktuálně.cz Matyáš Zrno napsal na X, že se Green Deal komplikuje, a připomněl, že Jørgensen jako dánský ministr prosadil konec těžby v Severním moři. Jeho příspěvek měl do nedělního rána 288 lajků.

Konec těžby se týkal dohody z prosince 2020. Dánsko se v ní zavázalo ukončit těžbu ropy a plynu ve své části Severního moře do konce roku 2050 a zrušilo osmou licenční rundu i všechny další, vyplývá z dokumentu zveřejněného ministerstvem. Jørgensen tehdy byl ministrem klimatu, energetiky a veřejných služeb.

Investor Michal Šnobr označil myšlenku více rafinérií za nesmysl v reálném světě a Brusel za místo, které s ním nemá nic společného. Jeho text odkazuje na komentář serveru Aktuálně.cz o drahém plynu a chybějících rafinériích.

To jsou politické soudy, ne data. Stejná Komise, která teď mluví o vyšší výrobě paliv, stojí i za klimatickými cíli, které rafinérie zatěžují.

Podle našeho výkladu je jádrem sporu něco jiného než osobní obrat komisaře. Je to otázka, jak dlouho má Evropa udržovat kapacitu na fosilní paliva, když se zároveň rozhodla od nich odejít. Odpověď Komise je zatím procedurální: další jednání a strategie na začátek roku 2027.

Pro českou domácnost to znamená, že cena nafty v nejbližších měsících závisí víc na dění u Hormuzského průlivu a na maržích rafinérií než na tom, co se rozhodne v Bruselu. Komise sama píše, že ani vyšší domácí výroba nemusí znamenat nižší ceny, pokud zůstane drahá ropa.