Europoslanec Luděk Niedermayer (TOP 09 / EPP), místopředseda Hospodářského a měnového výboru Evropského parlamentu a bývalý člen bankovní rady ČNB, v neděli 27. 9. 2026 v 18:12 SELČ zveřejnil krátké video. Text na síti X zní:

> „Před více než dvaceti lety jsem v médiích říkal, že doufám, že se dožiji přijetí eura. Myslel jsem to ale z hlediska svého mandátu v centrální bance. Dnes se bojím, zda se tato otázka nepřesouvá do fyzické roviny. 🙂 Důvody, proč bychom € neměli platit, však hledám čím dál“

Tweet je zkrácený, věta končí uprostřed a video trvá asi 33 sekund. Směr je ale jasný a konzistentní s jeho jarní mediální linií: nepřijetí eura podle něj Česko stojí peníze, nejen „suverenitu“ ve sloganu.

V pořadu Pro a proti (4. 6. 2026) řekl, že „pro Českou republiku je to naše neeuro čím dál tím dražší“ a že si ho „nemůžeme dovolit". Stejný den to převzala i TOP 09. O dva dny dříve v Událostech, komentářích ČT24 označil nepřijetí eura za „jedno z nejzbytečnějších, nejhorších rozhodnutí, které vlády přijaly".

Debata „euro ano / euro ne" se často točí kolem identity a strachu ze „sdílených dluhů". Mechanismus, o kterém Niedermayer mluví, je jiný: kolik navíc platíme za státní půjčky, co dělají firmy s úvěry v eurech, a co by přijetí eura vůbec vyžadovalo.

Riziková prémie u státního dluhu

Když si stát půjčuje na deset let, investoři požadují výnos. Část výnosu je „bezriziková" cena peněz v Evropě; zbytek je riziková prémie, příplatek za měnu, likviditu, fiskální trajektorii, rating, politiku.

Niedermayer v červnu výslovně odkazoval na dlouhodobé sazby na vládní výpůjčky, ne na repo sazbu ČNB. Desetiletý výnos nestanoví centrální banka; vzniká na trhu. Podle něj má Česko „díky tomu, že nepřijalo euro, výrazně vyšší rizikovou prémii, což nám zdražuje státní dluh".

Co ukazují trhy dnes (28. 9. 2026): výnos českého desetiletého státního dluhopisu kolem 5,36 % (Trading Economics / Investing.com), výnos německého desetiletého bundu kolem 3,62 % (Investing.com, aktualizace ráno SELČ), spread CZ−DE asi 1,73 procentního bodu (~173 bazických bodů).

To není nové. Zpráva MF o řízení státního dluhu za rok 2025 uvádí, že průměrný rozdíl českého a německého desetiletého výnosu byl v roce 2024 kolem 1,6 p. b.; v roce 2025 se pásmo zúžilo, ale nenulový rozdíl vůči jádru eurozóny zůstal. CDS prémie ČR (10 let) byla podle stejné zprávy kolem 48 bp, výš než Německo (~21), níž než Polsko (~102) nebo Maďarsko (~170); Slovensko v eurozóně mělo ~54.

Oficiální náklady obsluhy dluhu (kapitola 396, MF, čisté výdaje): 2025: 98,13 mld. Kč, rozpočet 2026: kolem 110 mld. Kč.

Tyto peníze stát platí bez ohledu na to, zda je „viníkem" euro, fiskál, nebo cyklus sazeb. Spread vůči Německu je fakt. Kolik z něj lze přičíst samotnému „neeuro", už ne.

Odhad 50 až 70 miliard

V Pro a proti Niedermayer řekl: pokud by poslanec uměl ušetřit „těch 50, 60 nebo 70 miliard, které navíc platíme za správu státního dluhu kvůli tomu, že jsme nepřijali euro", byl by rád. Stejný výpočet převedl na domácnosti: podle něj každá doplácí zhruba 10 500 Kč ročně, a to prý jen na části spojené s financováním státního dluhu, bez transakčních nákladů firem a domácností.

To je jeho odhad, ne oficiální číslo MF ani ČNB. Veřejnou metodiku (tabulku, jak přesně oddělil měnový režim od fiskálu, likvidity a monetárního cyklu) jsme v otevřených zdrojích nenašli. Naivní aritmetika, aplikovat celý dnešní spread ~1,7 p. b. na zásobu státního dluhu kolem 3,7 bilionu Kč, dává řádově 50–70 mld. Kč ročně. Sedí to s jeho pásmem. Ale celý spread není „cena neeura": část odráží vyšší domácí sazby ČNB v minulém cyklu, část fiskální výhled, část nižší likviditu korunového trhu oproti bundu.

Proto v článku držíme 50–70 mld. a 10 500 Kč na domácnost jako tvrzení Luďka Niedermayera, podložené směrem spreadových dat, nikoli jako ověřený účetní řádek.

Dualizace úvěrů CZK a EUR

Druhý kanál, o kterém Niedermayer i ČNB mluví shodně, je útěk firem do eurových úvěrů.

Když jsou korunové sazby výrazně výš než eurové, podniky s eurovými tržbami, nebo se zahraniční matkou, si půjčí v eurech. Výhoda: levnější úvěr. Nevýhody: kurzové riziko v bilanci (koruna oslabí → dluh v korunách naroste) a slabší transmisní kanál ČNB, repo sazba dopadá hlavně na tu část ekonomiky, která zůstala v korunách.

Podle čnBlogu ČNB z 19. 1. 2026 (data k 3. čtvrtletí 2025): podíl cizoměnových bankovních úvěrů na úvěrech nefinančním podnikům od domácích bank vzrostl z 22 % v roce 2015 na přibližně 50 % v roce 2025, z cizoměnových úvěrů je v průměru asi 96 % v eurech, od začátku roku 2025 má tento podíl mírně klesající trend (úrokový diferenciál se zúžil).

Starší text viceguvernérky Evy Zamrazilové a Jakuba Holase (říjen 2023) popisuje stejný mechanismus: při diferenciálu až kolem 6 p. b. v roce 2022 připadala na euro zhruba polovina nových podnikových úvěrů u domácích bank; euroizace oslabovala úrokový kanál a vytvářela nerovné hřiště mezi firmami s přístupem k EUR a malými podniky odkázanými na CZK.

Niedermayer v červnu řekl totéž populárně: firmy „utíkají z vysokých úrokových sazeb tím, že si půjčují v eurech, a tím vytváří v ekonomice kurzové riziko a samozřejmě snižují účinnost měnové politiky".

Poznámka k hypotékám: euro neznamená automaticky levnější hypotéku pro domácnost. Domácnosti si téměř výhradně půjčují v korunách; sazba hypotéky závisí na nákladech bank, konkurenci, LTV a sazbách ČNB. Kanál „euro → levnější bydlení" by šel spíš nepřímo (nižší riziková prémie státu, jiné tržní sazby, případně sazby ECB místo sazeb ČNB), a i ten je podmíněný. Tvrzení „přijmeme euro a hned klesnou hypotéky o X" v datech jako automat neplatí.

Maastricht ERM II a konvergence

Přijetí eura není hlasování ve Sněmovně a výměna bankovek. Česko je členem EU s výjimkou, euro má přijmout, až splní konvergenční kritéria. Dánsko má opt-out; Česko ne.

Podle Rady EU a praxe ECB a Komise musí země splnit zejména tato kritéria.

1. Cenovou stabilitu, inflace nejvýše 1,5 p. b. nad průměrem tří nejlepších států EU. 2. Veřejné finance, schodek zpravidla do 3 % HDP, dluh do 60 % HDP (nebo klesající trajektorie). 3. Dlouhodobé úrokové sazby, nejvýše 2 p. b. nad třemi nejlepšími v cenové stabilitě. 4. Kurzovou stabilitu, alespoň dva roky v ERM II bez devalvace parity a bez silných tlaků na kurz. 5. Právní slučitelnost se Smlouvami a statutem ECB (včetně budoucího zapojení do bankovní unie / SSM).

Česko v ERM II není. Formální kurzové kritérium tedy neplní, a dokud do mechanismu nevstoupí, nemůže euro přijmout ani při splnění ostatních čísel.

Společné doporučení MF a ČNB (duben 2025): vláda nestanovila termín. Za rok 2024 ČR podle dokumentu splnila kritérium úrokových sazeb a stavu veřejných financí; nesplnila cenovou stabilitu; kurzové kritérium formálně neplní kvůli absenci v ERM II. MF/ČNB zároveň upozorňují na nedokončenou konvergenci cen a mezd, strukturální odlišnosti a fiskální rizika (stárnutí, velké investice). To je institucionální checklist, ne kampaň.

Protiargumenty k euru

V témže vydání Pro a proti stál proti Niedermayerovi Libor Vondráček (SPD). Jeho hlavní teze: státy někdejšího východního bloku prý po přijetí eura zpomalily konvergenci, eurozóna není ideální měnová oblast (odlišné cykly Německa, Řecka, Pobaltí), nechce CBDC / digitální euro, nechce platit dluhy za jiné státy eurozóny, nízké sazby v eurozóně prý souvisejí s předlužením a lákají k dalšímu zadlužování; koruna je dlouhodobě stabilní.

Premiér Andrej Babiš (ANO) se v mediálním kontextu jara 2026 stavěl k euru odmítavě; prezident Petr Pavel naopak připustil přijetí, pokud by koruna brzdila rozvoj. Europoslanec Antonín Staněk v ČT24 řekl, že aktuální situace „není ta, v níž bychom euro měli přijímat", ale že debata by měla být o termínu, ne o věčném odkladu.

Oddělení: argumenty o sdílených dluzích, ztrátě měnové politiky a „cizích závazcích" jsou politická preference, legitimní, ale měří se jinak než spread a podíl euroúvěrů. ESM / záchranné mechanismy a budoucí fiskální pravidla eurozóny jsou reálná témata; neplyne z nich ale automaticky, že dnešní riziková prémie koruny je nulová. Naopak data ČNB o euroizaci ukazují, že část ekonomiky už „v euru" funguje bez hlasu v ECB a bez kurzové jistoty pro všechny.

Niedermayer v rozhovoru souhlasí s jedním bodem odpůrců: měnový režim není nejdůležitější faktor prosperity. Podnikatelské prostředí, fiskál a trh práce váží víc. Euro je podle něj „jen jedna část do mozaiky", ale ta část má ceník.

Co z toho plyne

1. Spread CZ−DE ~1,7 p. b. u 10Y je dnes měřitelný; oficiální obsluha dluhu je ~98 → 110 mld. Kč. 2. 50–70 mld. „za neeuro" je odhad Niedermayera, řádově blízký naivnímu součinu spread × dluh, bez veřejné metodiky, která by oddělila měnu od zbytku. 3. Asi polovina bankovních úvěrů nefinančním podnikům je v cizí měně (téměř výhradně EUR), to je ČNB, ne kampaň. Dualizace oslabuje transmisi a přenáší kurzové riziko do bilancí. 4. Přijetí eura vyžaduje ERM II (min. 2 roky), plnění Maastrichtu a politické rozhodnutí o termínu, které vláda v roce 2025 výslovně neodsouhlasila. 5. Hypotéky neslibovat jako automatický bonus eura; kanál je nepřímý a podmíněný.

Politický spor Babiš–Pavel–SPD–TOP 09 patří do uvozovek. Čísla ČNB, MF a tržní výnosy ne. Niedermayerův tweet je názor zkušeného měnového ekonoma v politické roli: důvody proti euru prý mizí. Data ukazují, že náklady měnového režimu nejsou nula, a že připsat je celé „jen euru" by bylo stejně zjednodušující jako tvrdit, že koruna nic nestojí.