16. září 2026 to předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová řekla v projevu o stavu Unie (SOTEU). Od začátku konfliktu kolem Hormuzského průlivu Unie podle ní doplatila za fosilní dovoz navíc 90 miliard eur, „aniž by přibyla jediná molekula energie“. Europoslanec Jan Farský (STAN) číslo 18. září shrnul na X a přirovnal ho k ročnímu státnímu rozpočtu Česka (Jan Farský, 18. 9. 2026: https://x.com/JanFar_sky/status/2100871853644396459).

Prakticky to znamená: Unie podle Komise neplatí za větší objem energie, ale více za srovnatelný objem. Ceny stouply kvůli riziku v klíčovém koridoru. Česko dováží téměř vekerou surovou ropu a většinu plynu. Vyšší světové ceny se projeví v průmyslu, dopravě a se zpožděním v inflaci.

Oficiální text SOTEU (SPEECH/26/1868) říká totéž anglicky: od začátku konfliktu stály dovážená fosilní paliva Unii navíc 90 miliard eur, „without a single molecule of energy added“. Jde o uzavření nebo omezení Hormuzu a o dodatečný náklad. „Žádná molekula navíc“ znamená cenový šok, ne skok ve spotřebě.

SOTEU zároveň uvádí cíl zdvojnsobit podíl elektřiny do roku 2040. Tím by Evropa podle Komise mohla snížit účet za dovoz fosilů až o 260 miliard eur ročně. To je projekce politiky, ne popis již vzniklé škody.

V projevu není podrobný vzorec, rozpis komodit ani baseline. Veřejné výstupy Komise v roce 2026 ale ukazují stejnou logiku: v dubnu kolem 24 miliard eur, v červnu mluvčí Eva Hrnčířová 47 miliard eur se stejnou formulací o „molekule“, v zří SOTEU 90 miliard eur. Hrnčířová zároveň uvedla, že dodávky nebyly přerušeny.

Nezávislé odhady, například Institut Jacques Delors, dávaly širší účet včetně kompenzací a subsidií. Čísla Komise míří na importní cenu; širší odhady přidávají fiskální náklady. Konflikt eskaloval na pelomu února a března 2026; do SOTEU uplynulo zhruba est měsíců. Přesný oficiální den „uzavření“ průlivu Komise neuvedla.

Farský napsal, že 90 miliard eur je „celý roční rozpočet Česka“. Jde o srozumitelnou řádovou analogii, kterou je třeba zpřesnit. Zákon o státním rozpočtu na 2026 stanoví výdaje 2 427,8 miliardy Kč. Při kurzu ČNB 24,340 Kč/€ (18. září 2026) to je zhruba 99,7 miliardy eur. Částka 90 miliard eur tedy odpovídá řádově výdajové straně rozpočtu, asi 90 % při tomto kurzu, , ne doslova každé koruně výdajů ani HDP.

Den dříve, 17. září, Farský uvedl, že Česko za fosilní dovoz „směrem ven“ platí 150 miliard Kč ročně. Obdobně Deník 19. srpna uváděl 150–160 miliard Kč. Jde o politick shrnutí, které řádově sedí s odhady kolem 158 miliard Kč za dovoz ropy a plynu v roce 2024. Oficiální statistika MPO potvrzuje vysokou závislost: v roce 2024 u surové ropy 99,0 %, u plynu 84,2 %. Přímý „český podíl“ z unijních 90 miliard eur Komise neuvedla.

Hormuz je klíčovým koridorem pro globální ropu a část LNG, zkapalněného zemního plynu. Omezení nebo riziko omezení zvedá rizikovou prémii na trzích (Brent, TTF), pojistné a dopravní náklady. Ceny v Evropě stoupají, i když konkrétní česká dodávka „z Hormuzu“ nepřijela. Česko je na ropě a plynu dovozně závisl; cenový šok se přenáší přes burzy a importní kontrakty. To je mechanismus, ne verdikt o viníkovi konfliktu.

Farský ve stejném vlákně spojuje 90 miliard eur s „blbostí Trumpa a s podporou ANO, ODS a SPD. To je politické doúčtování. Oficiální text SOTEU jména amerického prezidenta ani české strany v pasáži o Hormuzu neuvádí; popisuje závislost na fosilech a volá po domácí čisté energii.

Stejně u „gold-platingu“, přidávání zbytečných národních vrstev k unijním pravidlům. Von der Leyenová žádá „pact against gold plating“. Farský slibuje konkrétní české výsledky „v týdeníku“; k uzávěrce 19. září je veřejně nepředložil. Mechanismus je jednoduchý: směrnice nastaví minimum, národní zákonodárce může přidat povinnosti navíc.

Tomáš Zdechovský 19. září uvedl cenu nafty 52,90 Kč/l. Jde o pozorování cenové hladiny; příčinná vazba na Hormuz z jednoho postu nevyplývá.

Co z toho plyne pro Česko? Krátkodobě: 90 miliard eur je účet celé EU za dražší fosilní importy, ne přímá faktura ministerstva financí. Přenos je jasný, Česko dováží téměř veškerou ropu a většinu plynu, vyšší světové ceny se projeví v průmyslu, dopravě a se zpožděním v inflaci. Farského „celý rozpočet“ je přibližně správná ilustrace, ne účetní rovnice. Domácí účet kolem 150 miliard Kč ročně za fosilní dovoz (politický odhad) a unijní cenový šok ukazují stejný problém: závislost na dovážených fosilech. Ověřené je znění SOTEU a mechanismus cenového šoku; viníka konfliktu nechte na debatu.