Rozpočet Unie se skládá na sedm let. Kohezní peníze jdou přednostně regionům pod unijním průměrem bohatství. Praha je nad ním dlouho, další české kraje se průměru blíží. Proto se těžiště fondů posouvá na východ a na jih.

Čisté saldo, tedy rozdíl mezi odvodem a příjmem z Bruselu, není jediné měřítko členství. Přístup na jednotný trh a volný pohyb pracovníků mají pro otevřenou ekonomiku větší váhu. Ve veřejné debatě ale převažuje účet „kolik posíláme a kolik se vrací“.

Příští rámec bude předmětem vyjednávání mezi čistými plátci a příjemci. Česko bude chtít víc peněz na výzkum, čipy a dopravu jako náhradu za slabší kohezi. Strop rozpočtu drží státy, které samy řeší deficit. Konečné číslo vznikne až dohodou, ne z jednoho návrhu Komise.