Unijní zemědělská politika kombinuje základní platbu na plochu s podmínkami péče o krajinu a s příplatkem na první hektary. Čím víc peněz jde na začátek výměry, tím míň zbývá velkým holdingům. V Česku obhospodařují velkou část půdy velké podniky, proto je spor ostřejší než v zemích s drobným vlastnictvím.

Zemědělské organizace v tom vidí buď korekci, nebo znevýhodnění vůči Polsku a Německu. Komise argumentuje udržením menších farem. Jde o politické postoje v běžné debatě, ne o doslovný přepis jednoho tiskového prohlášení.

Vedle plateb Unie řeší i dovoz z Ukrajiny a z Jižní Ameriky. Cla a kvóty hýbou cenou obilí, drůbeže a krmiv. Národní doplňkové platby na citlivé komodity, jako jsou brambory, chmel nebo cukrovka, zůstávají v gesci ministerstva zemědělství. Bez nich by část tuzemské produkce mohla ustoupit dovozu.