Jedenáct procent původní plochy. Většina z toho pro vítr. A v české síti pořád skoro nic.

Vláda 27. července 2026 schválila Změnu č. 2 Územního rozvojového plánu, kterou se poprvé celostátně vymezují takzvané akcelerační oblasti, území, kde má být povolování obnovitelných zdrojů podle unijních pravidel rychlejší. Oficiální čísla Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) jsou konkrétní: z dříve uvažovaných 2685 km² zůstalo 297 km², tedy asi 0,38 % území Česka. Počet lokalit klesl z přibližně 110 na 61. Z finální plochy připadá 284 km² na větrnou energetiku a 13 km² na fotovoltaiku.

Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) to na tiskové konferenci označil za „minimalistickou variantu“. Seznam Zprávy a ČT24 shodně uvedly, že z 61 oblastí jich 49 míří na vítr a zbytek na solár. Účinnost nastala 25. srpna 2026, patnáctý den po vyvěšení veřejné vyhlášky na úřední desce Úřadu vlády.

Pro čtenáře je důležité, co ta čísla v praxi znamenají a co neznamenají. Zmenšení na 11 % původní plochy není totéž jako zákaz větrníků. Ani schválení zóny neznamená, že se něco hned postaví.

Zóna zrychlí část procesu. Stavět se smí i mimo ni

Akcelerační oblast (v unijním i ministerském jazyce také „oblast pro urychlené využívání obnovitelných zdrojů“) je předem vytipované území. Stát při jejím vymezování posoudil střety s ochranou přírody, obrany, památek nebo veřejného zdraví a do územních opatření zapsal podmínky a zmírňující opatření.

Podle FAQ Ministerstva životního prostředí (MŽP) to v praxi znamená hlavně toto: dodrží-li investor stanovené podmínky a území se mezitím zásadně nezmění, zpravidla nebude potřeba samostatné posouzení vlivů na životní prostředí (EIA). Jednotné environmentální stanovisko má být spíš kontrolní. Stavební úřad má na rozhodnutí o povolení 60 dnů od zahájení řízení; jednotné environmentální stanovisko se vydává do 60 dnů od úplné žádosti (s možností prodloužení o 30 dnů).

To není automatické povolení. Investor stále dokládá technické řešení, majetkoprávní vztahy, hlukové studie nebo posouzení stroboskopického efektu (blikání stínů rotoru). Obce a vlastníci zůstávají účastníky řízení. MMR i Havlíček to opakují stejným způsobem: mimo zóny se stavět smí, jen bez zrychleného režimu.

Zákonný rámec dodává zákon č. 249/2025 Sb. o urychlení využívání obnovitelných zdrojů (lex OZE), kterým Česko provedlo části směrnice RED III, unijní novely pravidel pro obnovitelné zdroje energie, jež členským státům ukládá mapovat vhodné plochy a vymezovat akcelerační oblasti.

RED III, NPO a „minimalistická“ cesta

Proč se o tom vůbec hlasovalo pod časovým tlakem? Důvody jsou dva a často se míchají.

První je unijní: směrnice RED III. Druhý je fiskální: milník Národního plánu obnovy (NPO), tedy balíku reforem a investic financovaného z evropského nástroje pro oživení. MMR píše, že nesplnění závazku by mohlo Česko připravit až o 25 miliard korun. Jde o vládní a ministerskou formulaci rizika; podrobnější reportáž EkoNews / oEnergetice upřesňuje, že řádově 25 miliard odpovídá celé deváté platbě NPO, zatímco samotná komponenta kolem akceleračních oblastí se v debatě spojuje spíš s nižšími jednotkami až desítkou miliard. Přesné „sankční“ číslo za samotné zóny tedy není veřejně rozklíčované jako samostatná pokuta, jde o riziko zadržení plateb při neplnění milníků.

Česko se navíc zavázalo k potenciálu alespoň tří gigawattů instalovaného výkonu v akceleračních oblastech. Simulace Hnutí Duha (citovaná oEnergetice v srpnu 2026) dopočítala u větru maximálně asi 1,8 GW a u soláru podle údajů MŽP 1,25 GW, dohromady těsně nad tři gigawatty. Organizace sama upozorňuje, že jde o teoretické maximum při plném zaplnění ploch. MPO naopak tvrdí, že komunikace s Komisí probíhá a že výškové limity zóny jako celek nediskvalifikují. Jak Brusel finální podobu vyhodnotí, teprve uvidíme.

Politicky se současná vláda distancuje od rozsahu, který připravovala předchozí: uvažovaných 2685 km² a zhruba 110 lokalit. Do veřejného projednání už šlo 94 oblastí o 474 km²; po více než 13 500 podáních (asi 31 000 připomínek) zůstalo 61 lokalit a 297 km². Havlíček mluví o jednání s Evropskou komisí o zmenšení. Ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová zdůrazňuje ochranu veřejných zájmů a „zděděný“ závazek. To jsou politická zdůvodnění, fakta o ploše bere redakce z MMR.

Německo kolem 30 %, Česko kolem 1 %

Do veřejné debaty se často vkládá srovnání s Německem. Evropský poslanec Luděk Niedermayer (TOP 09) na síti X a v komentářích opakuje, že v Německu vítr vyrábí přes čtvrtinu elektřiny a u nás zhruba procento, a že zmenšené zóny s limity výstavbu spíš zkomplikují. To je politický názor a argumentační rámec, ne úřední závěr.

Ověřená čísla výroby jsou o něco přesnější. Německý regulátor Bundesnetzagentur (data SMARD) uvádí za rok 2025 čistou výrobu 437,6 TWh; z toho onshore vítr 106,5 TWh a offshore 26,1 TWh. Dohromady 132,6 TWh, tedy asi 30 % německé výroby, víc než „čtvrtina“, ale řádově stejný příběh. V roce 2024 byl podíl větru podle stejné metodiky ještě o něco vyšší (138,3 TWh z 437,7 TWh).

V Česku Ministerstvo průmyslu a obchodu ve zprávě Obnovitelné zdroje energie v roce 2024 uvádí hrubou výrobu z větru 716,8 GWh, což je 0,97 % tuzemské hrubé výroby elektřiny. ERÚ u roku 2025 eviduje meziroční pokles výroby větrných elektráren o 7,2 %, podíl tedy zůstává kolem jednoho procenta. Rozdíl s Německem je strukturální (kapacita, povolování, geografické podmínky včetně moře), ne jen statistická odchylka.

Samostatnou kapitolou jsou výškové limity a další podmínky v územních opatřeních. Odvětvové organizace (Komora OZE, Svaz moderní energetiky) a Hnutí Duha tvrdí, že limity a redukce ploch praktický efekt zón oslabí; Havlíček a MMR trvají na tom, že jde o vyvážení závazku a ochrany území. Redakce tyto spory eviduje jako střet interpretací, bez vlastních modelů výkonu je neuzavírá.

Co sledovat dál

Změna č. 2 je účinná. Teď rozhodne praxe: jestli investoři v zónách skutečně dostanou rozhodnutí v zákonných lhůtách, jestli obce zůstanou aktivními účastníky řízení a jestli Evropská komise uzná milník NPO při žádosti o platbu. MPO, MMR a MŽP budou muset obhájit, že „minimalistická“ mapa pořád plní unijní účel, tedy zrychlení, ne formální čáru na papíře.

Mimo vládní mapu se vítr i solár dál povolují standardně. A podíl větru na české elektřině se zónou samotnou nezmění, změní ho až postavené a připojené turbíny.

---